VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

My bezvýznamní: o miliardách životů roztroušených po planetě Zemi

By on 18.11.2017

Alespoň jednou za každou cestu, mě přepadne takoví divný pocit, který asi dějiny vtiskly bílému muži. V mém případě bílé ženě. Nebo lépe řečeno Evropance, která má falešný pocit, že je v centru dění. Je to jen pošimrání vzadu v hlavě, nic racionálního. Ale někde to tam je… Vlastně ten pocit…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje

Menstruace v Africe není žádná legrace

By on 16.11.2017

…a potrápí vás velice!

Dneska tak trochu o těch holčičích věcech. Ale žádný strach, článek je vhodný i pro muže! 😀

 

Jako zkušená cestovatelka jsem na své africké výpravě již byla připravena i na „své dny“. Z tampónů jsem přešla na kalíšek v naději, že odpadne:

zběsilé shánění hygienických potřeb po všech čertech,…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Čtu si zprávy z Česka a nestíhám se divit – tak nenávistní opravdu jsme?

By on 14.11.2017

Po pár dnech jsem se dostála k jakž takž pořádnému připojení k internetu a s chutí se pouštím do čtení zpráv. Chuť brzy přejde… Co se to jen doma děje?

Výhrůžky smrtí dětem z teplické školy.
Napadení programátora původem ze západní Afriky v tramvaji.
Urážky kvůli fotce humanitárního pracovníka s africkou dívkou v náručí.
Výroky poslanců…


VIEW POST

View more
blog divožáci divožáci světa edunomád putuje

Být součástí komunity! První a poslední přikázání ve výchově ndebelských dětí

By on 14.11.2017

Když se procházím vesnicí, popelí se mezi domy spousta dětí. Čtyři tu žijí stále, jiné přichází ze sousedních vesnic. V mé vesnici žijí tři chlapci: Mikey (3 roky), Wuwu (9 let), Nawuto (12 let) a šestiletá dívenka Michel. Jedno mají tyto děti společné, tedy krom toho, že je jejich kůže…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Zažít skutečný hlad – africká i moje realita

By on 13.11.2017

Afrika a hlad. Mezi tyto dvě slova si spousta lidí prostě klade rovnítko. Ale zda je toto rovnítko pouhým klišé nebo platnou skutečností, mi poslední dny bylo jedno – protože hladovění se stalo mou denní realitou.

 
Jím a hladovím
Na stůl, tedy vlastně na písečnou zem – protože v „mé“ vesnici se…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Potřebujete se naučit sebevědomí? Jeďte se mu učit od Zimbabwanů! Ale nepřežeňte to…

By on 9.11.2017

Opravdu, snad nikdy a nikde jsem se nesetkala s tak sebevědomými lidmi! Občas je to okouzlující – ta jistota, hrdost a přímost. A občas je to nepříjemné.

 
Cokoli Zimbabwan říká, říká to jako absolutní pravdu

Země se netočí. – pro Zimbabwana pravda, o níž se nepochybuje
Zimbabwská vláda je dobrá a…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Takový normální africký den

By on 9.11.2017

Ráno mě budí křik kohouta a kvokání slepic. Šátrám po hodinkách, ani ne pět… hodina úsvitu je v tomto ročním období v Zimbabwe snad jediná, kdy je aspoň trochu chladno. Převracím se na pryčně a ordinuji si ještě chvíli spánku. Spánku bez pocení a bez pocitu, že celá postel se…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Zrozeni v kuchyni: proč ndebelští muži nesmí prvních sedm dní vidět své dítě a jeho matku

By on 9.11.2017

V ndebelské vesnici jsou chýše – uplácané z hlíny a hovínek – obvykle otevřené a přístupné. Zvláště ty, které jsou srdcem vesnice a slouží jako kuchyně. Kdokoli může vejít, uvařit si čaj, přiložit ruku k dílu a pomoci s vařením.

Ale občas se stane, že i kuchyně je zavřená. Pokud jste žena, můžete se…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje život s kmeny

Země se netočí a možná je placatá: setkání se zimbwabskou realitou

By on 6.11.2017

To se tak seznamujete se svou novou rodinou a sousedy v Zimbabwské vesnici a přijde vám, že vše je normální a skoro stejné jako u vás. Tedy krom absence vody, života v chýších, všudypřítomného oranžového prachu a toho, že vaši hostitelé prostě vypadají jinak. Ale mluví poměrně dobře anglicky (koneckonců angličtina…


VIEW POST

View more
blog malé příběhy o velkých věcech

Mia: rakovina mi otevřela oči, v padesáti jsem začala cestovat a skutečně žít

By on 5.11.2017

S Miou ze Slovinska jsme se potkaly u „karavanu s kávou“, jedním z mála míst, kde ve Victoria Falls jde sehnat opravdu dobré kafe. A pro společnou vášeň – kávu a cestování, se daly do řeči. A to jsem ještě netušila, s jak úžasnou dámou mám tu čest:
Jsem na cestě skoro měsíc, jedu…

Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1