Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
divožáci inovativní školy

Demokratické a svobodné školy: co jsou vlastně zač?

By on 6.5.2016

Tak se nějak víc a víc mluví o demokratických a svobodných školách. Není to nějaká podivná alternativa? Pokus na dětech? Propaganda?
Hm, není to ani jedno z toho.

Demokratické a svobodné školy stojí na přesvědčení, že děti se učí rády, pokud v nich chuť rozvíjet se nezabijeme tresty a absencí smyslu. Vychází z přesvědčení, že dětem je třeba dát svobodu a zároveň jim naložit pořádné břímě odpovědnosti. A na přesvědčení, že schopní a samostatní lidé vyrostou z těch, kteří se svou samostatností a odpovědností musí pracovat od malička. A samozřejmě se v těchto školách nerozvíjí jen schopnosti, ale i vědomosti. A to tak, aby děti chápaly jejich smysl, dokázaly je reálně používat a ideálně o ně měli skutečný zájem.
Z demokratických škol nevychází rozevláté květinové děti, ale dobře vzdělaní mladí lidé, kteří mají stejné šance jako ostatní a navrch se umí učit, mají upřímný zájem o vlastní rozvoj, jsou odpovědné a samostatné.
To není utopie, svobodné a demokratické školy s tradicí mnoha desetiletí v zemích jako Anglie, Amerika, Austrálie nebo třeba Izrael to potvrzují.

Co dělá demokratickou školu demokratickou?
• Děti mají reálný hlas při rozhodování o školním prostředí, o pravidlech apod. Často je jejich hlas stejně silný, jako ten náležející dospělým.
• Děti se zapojují i do toho, co se bude učit. Mohou přinášet návrhy a podněty, ale základ vzdělávání je daný.
• Konflikty se neřeší tresty od třetí osoby – učitele nebo ředitele. Je ustanovený arbitr, většinou nějaké shromáždění, v němž jsou zastoupeni žáci i učitelé. Tresty se využívají minimálně, spíše se děti nechávají nést přirozené důsledky svých činů.
• Ke každému dítěti se přistupuje individuálně, respektují se jeho zájmy a potřeby.
• Dbá se na dobré a přátelské vztahy. Pedagogové nejsou „ti na druhé straně katedry“, ale „ti, co se učí spolu s dětmi“.
• Dospělí stojí spíše v pozadí, děti vzděláváním provází, ukazují jim možnostmi.
• Podporuje se tázání a experimentování.
• Často se neužívá klasického známkování, ale jiných forem hodnocení , které děti vede a motivuje, objasňuje jim co umí a kde se mohou zlepšit, jak daleko mají k stanovenému cíli apod.
• Děti se berou jako rovní s učiteli. Naslouchá se jejich názorům, podporuje diskuse. Jsou jim přiznána stejná práva, jako dospělým členům týmu.
• Je po nich požadována vysoká odpovědnost úměrná míře jejich svobody.

c_scioskolaA jak se liší svobodné školy od těch demokratických?
Je to prostě větší punk!
V demokratických školách mají pořád nějaké základní předepsané kurikulum, ve kterém mohou jít buď po povrchu, pokud je to neláká, nebo do hloubky, je-li to jejich vášeň. Ve skutečně svobodných školách není ani toto. Děti mají širokou svobodu výběru toho, co se budou učit. A pokud se zrovna učit nechtějí nic, tak nemusí. Dovolím si trochu karikovat odpověď zástupců asi nejznámější svobodné školy Sudburry na otázku: Jak se vaše děti naučí číst a psát, když je to nikdo neučí? „Nevíme, prostě je dáme dohromady, necháme jim dostatek pomůcek a ony se to nějak naučí.“
Nutno podotknout, že absolventi Sudburry již plní americké univerzity, pracují v běžných i elitních zaměstnáních, rozjíždí vlastní start-upy, jsou umělci, nebo mají rodiny, cestují po celém světě nebo si prostě poklidně žijí se svými blízkými. Úřady práce ale nepraskají ve švech pod náporem absolventů Sudburry a anonymní alkoholici jimi také nejsou zaplaveni.

Ve výchově a vzdělávání, stejně jako v životě, si každý musí najít svou cestu. Někdo se chce usadit, jiný být rozevlátý bohém, další vydělávat prachy, někdo chce mít pět dětí a jiný se věnuje sportu, někdo podniká, nebo se snaží zlepšovat své okolí. Ani jedno z toho není dobře, ani jedno není špatně.
Právě tato různorodost dělá naši společnost zajímavou, pestrou, plnohodnotnou. Jak by asi vypadala země plná pouze boháčů, bohémů, sportovců nebo třeba maminek na plný úvazek?
Asi by to byla nuda a dost možná by se taková společnost zhroutila.
A pestrost je důležitá i ve vzdělávání. Když někomu vyhovuje na výkon orientovaná škola, vojenský dril – má na něj právo. A je skvělé, že i ti, kterým toto nevyhovuje, začínají mít i u nás možnost volby!

 

logo_scioskola

TAGS
RELATED POSTS

Comments are closed.