eduPORTRÉT: …není se třeba bát a odejít

Tuto sympatickou Slovenku jsem oslovila na Karlínském náměstí, kde si četla v trávě a venčila svého psíka:

„Myslím, že nejvíc v životě mě posunulo, když se od nás odstěhovala moje sestra a následně na to odešla moje maminka žít do Německa. Tam se vdala a teď je tam strašně šťastná. A myslím, že to mi ukázalo nejvíc tu cestu, že se není třeba bát a odejít. A následně na to jsem já odešla ze Slovenska do Prahy a v Praze se mi život ukázal jako nejlepší. Asi proto, že je tu strašně moc možností, že jsem potkala úplně jiný druh lidí, komunikovala s nimi a že mám práci, kde jsem měla možnost se zlepšit a zdokonalovat. Nejsou tu žádné extra předsudky vůči lidem, jako jsem já, který mají tetování, který mají piercingy, který mají nějaký jiný životní styl.  V Praze je to prostě takové otevřené. Neříkám, že tu chci zůstat a zestárnout, ale určitě to je asi to nejlepší, co mě zatím potkalo. A myslím, že i mě tahle zkušenost víc otevřela. A celé to začalo díky mojí mámě, která sice v životě nic extra nedosáhla, ale díky tomu, že se nakopla a odešla, tak je teď šťastná a má se lépe, než kdykoli předtím.“