Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Dělám chyby. A učím se z nich!

By on 8.7.2016

Za tu dobu, co jsem na cestě, už jsem udělala řadu chyb. Někdy úsměvných, někdy nebezpečných, někdy prostě jen trapných. A jsem za to ráda.

Chybami se člověk učí, říkali nám (nebo aspoň mně) ve škole. Ale často po chybě následovala jen špatná známka, ale žádná zpětná vazba, ze které by se šlo poučit. Na základce jsem nebyla extra úžasný student, ale jestli mi někdy něco šlo, byly to slohy. A jednou jsem ze slohu dostala dvojku. Ok, říkám si, ale chci vědět proč – zeptala jsem se pančelky a ta mi řekla ono okřídlené „chybami se člověk učí, Adélko“. Ale to bylo vše! Už mi neřekla, co jsem udělala špatně, co mělo být lepší, a já se tak nemohla učit, zlepšit.

Na cestování (a hlavně tom sólovém) je skvělé, že člověk fakt dělá dost chyb. A zpětnou vazbu dostane hned. A co byly moje chyby?

  • Tak třeba hned při jednom z prvních setkání u kávy s osazenstvem zdejšího pastorátu, tedy s faráři, jeptiškami a věřícími civilními zaměstnanci, jsem se rozpovídala o sobě a svém životě. Samozřejmě v indonéštině, většina lidí anglicky nerozumí. A chtěla jsem všem sdělit, že jsem vdaná a tak jsem suverénně spustila: „Saya sudah kawin“. A byla na sebe hrdá, jak jsem jim to pěkně řekla. No jo, jenže „kawin“ se sice v hovorové řeči používá pro „být vdaná“, ale primární význam je „mít s někým sex“. No, takže jsem všem farářům a jeptiškám jako jednu z prvních věcí o sobě řekla, že „už jsem měla sex“! A to byste měli vidět, jak to nastartovalo moji motivaci zlepšit si indonéštinu!
  • Taky jsem se dala do učení se řídit motorku. Tentokrát už bez pomoci místních. Prostě jsem si půjčila motorku a jela. A ono to šlo! Ale nejvíc mi pomohlo zlepšit se v řízení, když jsem motorku v jedné serpentině při míjení se s náklaďákem prostě položila. Nevybrala jsem to, štěrk mi podjel a už jsem ležela na zemi a motorka na mě. A od té doby? Mnohem lépe odhaduji povrch, potřebnou rychlost… Prostě jedna chyba, odřené koleno i ruka a řídím lépe!
  • Další chyby byly spíš promarněné příležitosti, kdy mi stud zabránil udělat hezkou fotku, pokecat s místními, vetřít se do rodiny… Ale ono stačí si uvědomit, že jste příležitost promarnili a příště jste ke každé podobné šanci vnímavější a spíš ji chytnete za pačesy.

Takže takhle se učím z chyb a zároveň se učím nebrat se moc vážně. No a co, že jsem řekla něco nevhodného, no a co, že se mi místní smějí, když otáčím motorku jednou tak dlouho než oni… Na mínění druhých nezáleží. A hlavně, stačí se usmát a vše je zase dobré.

 

***

Zpětnou vazbu před hodnocením preferujeme i v našich ScioŠkolách. Chybu bereme jako příležitost k učení, nikoli důvod pro trest v podobě špatné známky.  Jak se u nás děti učí, si můžete přečíst TADY, nebo ještě lépe, pravidelně sledovat na FACEBOOKU!

 

logo_scioskola

 

TAGS
RELATED POSTS