Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Newsletter
Učení na divoko přímo do Vašeho emailu!
Instagram Feed
1
blog malé příběhy o velkých věcech život s kmeny

Mama Rut: tichá žena, léčitelka, matka devíti dětí

By on 24.7.2017

Mama Rut je tichá žena. S plnými rty a očima tak kulatýma, že se vám z toho zatočí hlava.

Na první pohled se zdá, že je to jen žena v domácnosti. Vaří, praží kávu, sklízí na zahradě, stará se o svého muže, své hosty (třeba mě 🙂 ) a samozřejmě o své děti. Mimochodem, porodila jich devět, jedno zemřelo ve věku devíti let. Jejím dětem je mezi třiceti a třemi lety. Mama Rut táhne na padesát a naposledy porodila dceru jménem Fiya v necelých 47 letech.

Mama Rut, skrytá před sluncem ve stínu domu nebo vzrostlých stromů působí, jakoby stála i ve stínu svého manžela. Bapak Abnera, hlavy vesnice, šamany a nositele odkazu předků. Možná je jím trochu zastíněna, ale stejně jako se ve stínu stromů skrývá před sluncem, za bapak Abnerem se skrývá proto, že to vyhovuje její introvertní povaze.

Bapak Abner ji nikdy neokřikne, vždy na ní hledí s láskyplným úsměvem, pohledí ji po ruce, mrkne na ni… A mluví o ní jen v tom nejlepším.

Mama Rut totiž nijak bapak Abnerem a ani jeho tradiční moudrostí zastíněna není. Má svou vlastní. Mama Rut je léčitelka. Ovládá byliny a dle přesvědčení místních umí mluvit s duchy a neviditelnými bytostmi. Vyprávěla o mnoha svých léčitelských úspěších:

„Jednou do naší vesnice přijel mladý pár z Německa. Jen tak, podívat se… Pozvali jsme je na kávu a trochu si povídali. Ten mladý pár se už dlouho snažil o dítě. Sama vím, jak krásné je mít děti, proto jsem jim chtěla pomoci. A oni mi to dovolili. Udělala jsem, co bylo potřeba…

Přesně za rok přijeli znova. I se svým tříměsíčním dítětem. Poté, co odjeli z naší vesnice, počali dítě. A proto přijeli zpět, aby nám ho ukázali. Bylo ještě maličké, tři měsíce staré. Většina lidí by se asi bála, protože tady na Aloru je malárie a z Evropy je to dlouhá cesta. Ale oni přesto přijeli. Prý aby poděkovali a vzali svého syna tam, kde mu pomohli k životu.“

 

Na léčitele nevěřím. Alespoň ne v Evropě. Ale při životě s místními kmenu beru za pravdu to, co je jejich pravdou. Protože jsem hostem v jejich světě, na pár dní, součást kmene.

TAGS
RELATED POSTS