Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Instagram Feed
1
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Velká lekce díky sbírání odpadků a facebooku. Aneb jak daleký dopad můžou mít naše skutky.

By on 11.8.2017

Tento týden mi dal cennou lekci, jak málo stačí, aby se věci začaly hýbat. Mimochodem, moc vám všem za ní děkuji!

V neděli jsem hodila na facebook edunomáda pár fotek z naší nedělní zábavy – čištění říčky Rokytky. A strhla se smršť. Likeů, sdílení, komentářů, zpráv… A přitom taková blbost, říkám si.

Blbost v tom smyslu, že je to vlastně maličkost – tři hoďky mého času a sedmdesát korun za nákup pytlů na odpad. Blbost v tom smyslu, že to není žádná oběť, že to pro mě byla vlastně zábava!

Ale podle reakcí lidí a i podle dobrého pocitu, který jsem si odnesla, to asi blbost není. Respektive je to důkaz toho, že malé lokální činy se počítají.

Že nejcennější je začít u sebe, udělat to, co považujeme za správné a zbytek přijde sám…

 

S každým na světě se známe na deset podání ruky. Přes deset lidí se každý na světě může doslechnout, co děláte – zda dáváte dobrý či špatný příklad.

Ještě když jsem studovala, zaujal mě jeden americký experiment.

Vědci rozdali několik desítek dopisů v obálkách opatřených jménem, místem pobytu a pár biografickými údaji adresátů náhodně vybraným lidem. Jejich úkolem bylo, aby tyto dopisy doručili adresátům. Ale nesměli použít poštu, jen předání z ruky do ruky. A vždy zaznamenali, komu dopis předali. Zkuste si tipnout, kolika rukama musela obálka projít, než se dostala svému příjemci třebas i na druhém konec světa!

Myslím, že zhruba šesti až deseti! Na deset předávek známe skoro každého z osmi miliard lidí na tomhle světě!

A co to znamená? Jednak že náš svět je setsakra globalizovaný, ale i to, že každým svým činem ovlivňujeme velkou spoustu lidí. Stejně jako se předávaly dopisy, tak se předávají i příběhy. Jen si vzpomeňte, kolikrát vám někdo vyprávěl o „kamarádovi svého kamaráda“. Bum, tři předávky! A buďte si jistí, že takhle vaši známí mluví i o vás a předávají i vaše příběhy.

A je jen na vás, jestli říkají „kamarád mého kamaráda bije svou ženu, je líný, prohrál prachy v automatech, nestará se o děti…“ a sděluje tak svým posluchačům, že svět stojí za prd a lidi jsou mrchy. Nebo zda říká, že „kamarád mého kamaráda hezky pečuje o své staré rodiče, pořádá dětské dny, je poctivý a když mu vrátí v krámě víc peněz než mají, upozorní je na to,….nebo třeba právě, že kamarád mého kamaráda sbírá dobrovolně odpadky“.

Tyhle předávky příběhů nám říkají „co je normální“. Jak je běžné se na tom našem světě chovat. Podle nich si tvoříme představu, jaký náš svět je. A podle té představy i jednáme.

Jen si vzpomeňte, že např. těhotenství nebo rozvody se v partách kamarádů šíří jako epidemie. A to proto, že právě příběh našich blízkých nám říká, co je norma a nastavuje optiku, kterou se díváme na svět.

Prostě věřte, že i vaše příběhy „projdou mnoha rukama“ a může o nich slyšet kde kdo. Kde kdo si podle vašich příběhů tvoří představu, co je normální a správné.

 

Má to smysl. I malý skutek může ovlivnit desítky, stovky, tisíce lidí. A ani o tom nevíte.

Už několik let na tenhle výzkum myslím a snažím se podle jeho výsledku žít. Občas to dost pomáhá. Ale až teď, díky vám a jednomu malému postu na facebooku, mi naplno došla jeho síla. Díky lidem, co nás s manželem teď poznávají na ulici, co nám dali vědět, že také občas chodí po Libni s velkými pytli na lov odpadků, co se ozvali, že se v budoucnu rádi přidají.

Takže teď už spřádám plány na zářijovou hromadnou akci na čištění Rokytky vol. 2 snad i spolu ostatními Libeňáky, napečenými bábovkami a závěrečným pivkem.

 

A jsem ráda, že je definitivně potvrzeno, že malé lokální počiny mají velký dopad. A že se příběhy opravdu šíří. A že má smysl žít tak, abychom se každým činem snažili udělat svět aspoň o chlup lepším místem.

.

Díky energii předávání příběhů totiž dopad každého našeho činu roste exponenciálně!

TAGS
RELATED POSTS