Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Instagram Feed
1
divožáci divožáci světa

Bít či nebít děti? Co na to rodičové z kmene Abui.

By on 8.9.2017

…o tomhle se vedou spory mezi rodiči minimálně co facebook facebookem stojí. Na misce vah „biti“ i „nebití“ se vrší stohy argumentů. Racionálních, biologických, etických, emocionálních… netřeba je vyjmenovávat. A zastánci každé z obou misek mají většinou jasno.

Vzhledem k tomu, že patřím do tábora „alternativců“, tak mi je nějak bližší miska „nebít“. Ale  asi bych k ní dokázala ní říct spoustu „ale“, která bych završila nějakými řečmi o individualitě a nutné autenticitě ve výchově. Hm, takže bych neřekla nic nového a do diskuse moc nepřispěla… Jedno ale můžu – popsat, jak se k hamletovské otázce s měkkým „i“ („bít či nebít“) staví rodiče divožáků.

Tramtadadá…ozývá se virbl a odpověď zní: Diví rodiče občas děti bijí.

.

Fyzické tresty? Fyzické ano, tresty ne

Jenže i tady je jedno velké „ale“! Rodiče z kmenové vesnice na Aloru tvrdí, že děti fyzicky netrestají! Plácnutí používají jako usměrnění, rychlý zásah v případě ohrožení, nikoli jako trest.

Když malé dítě ohrožuje samo sebe nebo druhé, smýknou jím, plácnou je… Je to rychlé a i malé dítě, které sotva mluví, to pochopí. Ale když děcko něco rozsype či rozbije, tak ho zpětně netrestají. Říkají, že to stejně nemá cenu, že to dítě nepochopí a akorát to pokazí dobrou náladu a vztah mezi rodičem a dítětem. Raději dítě nechají, aby to po sobě, byť nedokonale, uklidilo. Tomu se mezi námi pedagogy, psychology a rodiči alternativci říká „práce s přirozenými důsledky činů“.

Pro divé rodiče zkrátka v otázce fyzických trestů není problém „fyzično“, ale koncept „trestu“ jako takový.

.

Kdy diví rodiče „bijí“

Fyzické usměrňování dětí na Aloru jsem letos pozorovala systematicky a rodičů se i ptala, kdy své děti bijí. Vyšly z toho čtyři případy:

Něco záměrně ničí. Diví rodiče neřeší rozbité cedníky, špinavé hrnce…to prostě k životu a hrám patří. Ale pokud dítě záměrně něco ničí, tak ho okřiknou, pak na ně výstražně syknou, a když ani to nepomůže, tak ho plácnou. A obvykle je klid.

Riskují své zdraví. Ovšem pozor! Do riskování zdraví nepatří lezení po střechách, stromech, šplhání na stožár, honění se a hravé rvačky. Diví rodiče za ohrožení považují jen to, co souvisí s „moderním světem“. Chceš sáhnout na horký výfuk motorky? Plesk. Naskakuješ do jedoucího náklaďáku? Plesk. Za ohrožení prostě považují to, co je dětem cizorodé a co má větší sílu než ony.

Zneužívají situaci nebo sílu. Fyzické usměrnění od rodičů, ale častěji od starších dětí, přichází i v případě, že starší a silnější bijí slabší a menší děti (tato tendence mezi abuijskými dětmi mizí kolem čtyř až pěti let), snaží se získat výhody u starších a třeba i trochu senilních členů kmene apod.

Ohrožují život ve vesnici. Život v kmenové vesnici plyne pokojným tempem a bez starostí. Ale pár věcí se vesničané bojí. Nepřízně úřadů, které by jim mohly komplikovat život, a nepřízně duchů a bohů, kteří by na ně mohli seslat zkázu. Nepřízeň úřadů mohou děti vyvolat tím, že by vůbec nechodily do školy – prostě aspoň dvakrát týdně se tam objevit musí. Nepřízeň duchů může vyvolat porušení rituálních tabu (např. vstup do posvátných domů paměti). A pokud děti některým z těchto způsobů ohrožují život ve vesnici, je třeba je usměrnit. No a když domluva nepomáhá, přijde na řadu fyzično.

 .

Kdy diví rodiče „nebijí“

Diví rodiče tedy občas děti bijí. Ale mnoho situací, kdy by děti od českých zastánců „bití“ jednu schytaly, nechávají bez povšimnutí. Například když…

…děti něco ušpiní nebo zničí

…děti nechtějí jíst nebo se mýt

…je dítě držkaté

…si spor dokážou vyřešit děti mezi sebou nebo jej vyřeší starší děti

…má čin dítěte přirozený důsledek, který dá dítěti lekci

…nedokáží rozlišit původce konfliktu

…by bylo bití trestem

…nejde o zdraví, život, nebo pokoj celé komunity

.

.

Suma sumárum je dítě lehce plácnuto tak dvakrát do týdne. Plácnutí je regulací, nikoli trestem. Rodiče se při samotném plácnutí tváří naštvaně, ale drsný výraz z jejich tváře zmizí s rychlostí plácající ruky. A pak je zase vše zalité sluncem… Psychické tresty, nemluvení s dítětem, tichou domácnost… nic takového neznají.

A překvapivě jim to funguje.

TAGS
RELATED POSTS