Poprvé na cestě 60+: proč a jak se peče cesta do Barmy

Edunomádění v lednu 2018 putování bude krapet odlišné. A přinese řadu poprvé. Nejen pro mě, ale hlavně pro mojí mamku, která bude poprvé na (velké) cestě ve svých 60+. Aby mě nesprdla, že jí dělám starší, tak musím poctivě uvést, že za pluskem stojí jen drobné měsíce.

Jak se to celé semlelo

Cestuji už nějakých patnáct let. A skoro celou tu dobu si přeji, abych mohla dát podobný prožitek své mamce. Narozené a vyrostlé za železnou oponou. Mamka samozřejmě cestovala po Evropě, ale mimo ní nebyla nikdy. Byly jsme i na pár cestách po Evropě s batohem a bez plánů, ale furt to není ono… Tak moc jsem mamce chtěla dát opravdovou velkou cestu!

A postupem času, jak jsem se stávala protřelejší a protřelejší cestovatelkou, začala jsem chtít dát takovou cestu i sobě. Sdílet čas s někým, pro koho je vše nové. S někým, kdo cestovatelské lapálie nebere jako samozřejmost a rutinu, s někým, koho překvapí vše.

Nakonec to dopadlo. V lednu vyrážíme s mamkou plnit si své sny. Do Barmy.

Všechno nejlepší a koukej odjet!

Letenky dostala mamka, jo Nada se jmenuje, pardon, že jsem ji nepředstavila dřív, ke svým šedesátým narozeninám.

A pokud se vám zdá, že mi na klávesnici vynechává diakritika a píšu „Nada“ místo „Naďa“, pak vězte, že to není chyba klávesnice. Ale rozhodnutí mojí mamky –nechala přejmenovat z Naděždy na Nadu. Prý Naděžda i Naďa zní moc rusky. No a tak se Nada, pro kterou rok 68 byl jedním z největších traumat, ve svých 58 odhodlala a změnila si jméno.

Vlastně od té doby to bylo co rok, to změna.

V 58 nové jméno.

V 59 první tetování

No a v 60…

…v 60 oslavila Nada své narozeniny na tajné narozeninové party s dvouměsíčním zpožděním. A to nejen proto, že si naše rodina zrovna nezakládá na tom, aby byla normální, ale i proto, že během podzimu se Nada starala o svou umírající maminku, která den před jejími narozeninami zemřela.

Poslední dny s babičkou byly vlastně moc krásné, ale pro Nadu i náročné a pak se rodinná rada usnesla: ano, teď je ten pravý čas a Nada musí někam jet.

Edunomád trochu jinak

Takže, dámy a pánové, 3. ledna letíme do Barmy. A samozřejmě můžete být díky projektu Edunomád u toho!

Tentokrát to bude trochu jinak – snad se nám podaří žít i trochu s místními, ale budeme trochu víc cestovat křížem krážem Barmou. Takže tato edunomádí výprava bude více než o kmenovém rodičovství o tom evropském. O vztahu dcery a matky. A o poznávání cizí kultury nejen mýma očima, které snad nic nepřekvapí, ale i očima mojí mamky, prvocestovatelky 60+

Barmo, těš se, potetované holky Kupcovic už vyráží.

P.S.: Ano, jak už jsem prozradila, i moje mamka je tetovaná. Tak dlouho jsem od ní poslouchala „kdybych byla o deset let mladší, taky bych si nechala udělat tetování…“, že už to dál nešlo poslouchat. A tak jsme se s manželem naštvali a loňský Ježíšek donesl Nadě poukázku na tetování. Mimochodem, Nada už uvažuje o dalším 😀

Nikdy není pozdě plnit si své sny!