Poprvé na cestě 60+: ultimátní návod co si sbalit do teplých krajin

Když jsme se rozhodly s mamkou vyrazit na cestu, věděla jsem, že i mě to mnohé dá. Minimálně nový pohled na věci, které jsou pro mě staré a normální.

Ale netušila jsem, že tenhle nový pohled se otevře, ještě než vyrazíme!

Tak třeba takové balení…pro mě rutinní samozřejmost sfouknutá za 30 minut. Pro mamku nóvum. A tak konzultuji a doporučuji co a jak si zabalit. A je mi jasné, že před podobným balícím dilematem nestojí jen moje mamka, ale každý prvocestovatel.

Proto jsem se rozhodla sepsat ultimátní návod na balení do teplých krajin. Pro cestování na divoko, bez komfortu a s báglem na zádech:

Když cestujete s báglem, každý gram se počítá. Takže čím méně toho vezmete, tím méně toho budete vláčet – to dává smysl, no ne?

Oblečení & boty

První mantra je: většinu oblečení, si můžete koupit na cestě a navíc tím ukojíte shopaholické záchvaty a potřebu „přivézt si něco pěkného“.

A co se v teplých zemích od Asie, přes Afriku až po Jižní Ameriku vždy a snadno nakoupí? Volné plátěné kalhoty, tuniky, šortky a sukýnky.

Co se naopak nekoupí? Kvalitní boty, prádlo z funkčních materiálů, podprsenky, tampony, vybavení ke kontaktním čočkám, bio kosmetika.

A z toho jasně vyplývá, co si zabalit. Pro jistotu shrnuji do blbuvzdorného seznamu (takové jsem si psala před odjezdem na školy v přírodě a skautské tábory 😊 ):

• Funkční trika, co ani po propocení nesmrdí – brávám si s sebou tak čtyři.
  • 2x tílko bez rukávů
  • 1x triko s krátkým rukávem
  • 1x triko na spaní nebo koupání (více viz plavky)
• Dlouhé kalhoty – stačí jedny, ideálně s odepínacími nohavicemi
• Kraťasy – párkrát jsem si vzala dvoje, ale když mi došlo, že stejně nosím jen jedny, tak už s sebou další nevláčím
• Košile – jedna. V mém případě milovaná over sized pánská britská armádní (znáte ji z fotek 😊). Výhodou košile jsou dlouhé rukávy jako ochrana před komáry, možnost vrstvit a navíc v té své vojenské vypadám hustě drsně 😀
• Mikina – fleecová, ideální do překlimatizovaného letadla a nočních autobusů a po zbytek cesty jako polštářek pod hlavu, případně na zabalení ekl fuj hotelových polštářků, na které by člověk normálně ani nohu nepoložil.
• Sarung – indonéský hadřík, bez kterého nedám ani ránu. Velký, látkový tunel s megatunou využití – jako ručník, šaty, sukně, plážová převlékárna, ručník, přikrývka, deka na pláž…
• Šátek – dostatečně velký, aby šel zavázat jako sukně nebo přehodit přes ramena při pronikání do budhistických chrámů nebo přes hlavu při výpravách do mešit.
• Kalhotky – moje číslo na jakkoli dlouho cestu je 4. Jedny na sebe, tři do báglu. + trenýrky na spaní, zejména když spávám u místních doma, tak nocovat jen v kalhotkách je nevhodné (zvlášť když nosím tanga 😊)
• Podprsenka – vozím dvě, ultralehké, bez kostic, z funkčního materiálu…sice v nich nemám prsa jako bohyně, manžel se občas škaredí, že spíše „splácávají“, ale to pohodlí je k nezaplacení a manžel má smůlu. Však doma si to vynahradí…
• Plavky – a k nim většinou určím jedno z triček a koupu se v něm – preferuji totiž spíše místňácké než turistické pláže a přijímám mimikry místních. A ti se koupou v oblečení – džíny a triko a hup do moře. V bikinách bych byla spíš jak pěst na oko, stačí, že budím zvědavost svou barvou kůže. Nemusím pozornost přitahovat ještě tím, že té kůže odhalím příliš.
• Ponožky – pokud si beru plné boty, tak dvoje. Pokud jedu jen v sandálech, pak jedny do toho překlimatizovaného letadla.
• Nepromokavá bunda – ale jen v případě hrozících dešťů, do Barmy jedu bez ní.
• Trekové kecky – hrozí-li větší pochody (ale jde to hravě bez nich)
• Turistické sandály
• Žabky – pokud fakt chcete zkusit balící minimalismus, tak přísahám, že žabky stačí! Loni v Indonésii se mi rozpadly všechny boty a za tři měsíce v žabkách jsem v nich zvládla řídit motorku, lézt do kopců, trekovat džunglí… Ale občas je to hard core a ortopedi by to asi neschválili.

Kosmetika

I tady se kloním k minimalismu, byť protože jsem žena, můj minimalismus je méně minimální než třeba manželův. Základem kosmetické taštičky je:

• Šampon nebo šampuk – ideálně bio a eko, abych si nemusela s ohledem na Matku Přírodu vyčítat občasné mytí vlasů v řekách (nebo i v hotelích, protože ve třetích zemích odpadní voda z nich stejně v těch řekách končí, aniž by si udělala výlet do čističky)
• Mýdlo – jo, takové to normální tuhé, které známe z dětství. Experimentovala jsem s různými, ale pořád mi nejvíce vyhovuje La Roche Possay, jo, není tak úplně eko a bio, ale je jediné, po kterém se neobeďaruji. V Africe jsem ho neměla a dopadla jsem jak puberťačka. Mýdlo používám na obličej, tělo i praní prádla.
• Holítko
• Krém na obličej
• Opalovací krém
• Zubní pasta & kartáček
• Repelent – ten ale nejraději kupuji na místě, nebo ještě lépe koupím citronelový olej
• Kalíšek – ženy vědí a muži ho nepotřebují

Jo a protože nosím čočky, tak ještě tahám roztok. A nadávám na něj. Je velký, těžký, ale s tím nic nenadělám… a ten rozhodně na cestách koupit nejde!

Lékárnička

Svou cestovní lékárničku mám sbalenu v pohotově celý rok. Často ji půjčuji i všem potřebným cestovatelům. U léků hlídám jen datum spotřeby a cca rok před tím, než propadnou, je rozdávám na cestách. A co za léčiva vozím:

• Antimalarika na stand by léčbu – profylaxi odmítám i v těch nejvíc zamalárijovaných oblastech
• Antibiotika – znáte mě a moje rány na nohách s vajíčky nakladenými mouchami…na to se antibiotika hodí byť jedete-li do Asie, tahat je nemusíte – jsou tam volně prodejné v každé lékárně)
• Něco na bolest
• Něco na nachlazení
• Něco na alergii – Zodax, Zyrtec… To jsou pro mě věrní kamarádi. Mám trochu horší snášenlivost hmyzích štípnutí a tyhle tabletky jsou občas jedinou záchranou. A pokud náhodou trpíte na spálení od sluníčka, pomůžou i na to…
• Desinfekci – dřív jsem vozila jen maličký jód, ale po infikovaných nohách na indonéském Aloru už nejezdím bez velkého balení peroxidu
• Obinadlo
• Náplasti
• Tygří mast
• Tea tree olejíček

Technika a vyfikundace

• Knížka, teda teď už čtečka, telefon, foťák, čelovka, nůž…a od té doby, co edunomádím, tak bohužel i notebook a power banka. Jo a ještě nerezové brčko a plátěná taška…kvůli ekologii a tak, víme…

Pas, prachy & karty

• To je jasné, ne? Nemusím rozepisovat…

Vše zabalit do batohu, obvykle se vejdu do 10-ti kil. K tomu malý batůžek na cestu a výlety. A objevem letošního roku je pro mě ledvinka. Já vím, módní policie by mi asi za ledvinku napařila pokutu za nevkusný návrat do devadesátek…ale vědomí bezpečného uložení peněz a pasu mi za tohle riziko stojí.

Tak šťastné a minimalistické balení přeji, ať už jedete kamkoli!