VIEW POST

View more
divožáci divožáci světa

Nepomáhat! Tak indonéští rodiče z vesnic pomáhají svým dětem.

By on 9.7.2017

Když do indonéské vesnice, zapadlé kdesi v horách, přijedou Indonésané z Jakarty, uhodí vás do očí mnoho rozdílů.

Nejen to, že vypadají jinak. Přeci jen Jávánci jsou jiné etnikum – světlejší a s jemnějšími rysy než etnika obývající východ oblasti Nussa Tenggara Timur. Do očí vás praští i rozdíl v oblečení, vybavenosti technikou apod.,…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje malé příběhy o velkých věcech

Jak pan Blasius ke kousku ráje přišel

By on 9.7.2017

Pan Blasius našel svůj kousek ráje. A protože to byl ráj vskutku rajský a navíc dobře zásobený mladými kokosáky, nakýblovali jsme se k panu Blasiusovi a jeho rodině, abychom si z ráje také něco urvali.

Příběh Blasiuse je na Indonésana trochu neobvyklý, na druhou stranu je tím nejtypičtějším z typických. Obvykle ve venkovských…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Lepší se bát, než sloužit Potopenému bohu

By on 8.7.2017

Tak jo, musím si to přiznat. V některých ohledech jsem zbabělec. Já! Přitom bych mohla mít indiánské „ta, která nemá pud sebezáchovy“. Když se podívám zpětně, až se divím, že jsem se dožila dospělosti.

Ale jsou věci, ze kterých mám přímo posvátný respekt. A jednou z nich je: MOŘE.

 

Ještě před pár…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje

Zpráva o stavu indonéského zdravotnictví: testováno na vlastní kůži, oči i nosy

By on 3.7.2017

V cestovatelských kruzích se jakýkoli zdravotní pešek (tedy zdrobnělina slova pech, prostě smůla) často přechází slovy: „tak aspoň jsi něco zažil“, „kdo může říct, že strávil den v nemocnici se šváby“, apod.

No a minimálně zpětně na tom něco je. Lékařství v exotických zemích je exotikou samo o sobě. A jaký je tedy…


VIEW POST

View more
blog edunomád putuje seberozvoj na divoko

Takhle to být nemělo: o jedné zlomené kosti a dvou nezlomených srdcích :-)

By on 3.7.2017

Takhle to být nemělo.

Letos jsem se do Indonésie vydala znovu. Tentokrát se svým mužem a přáteli. Slibovali jsme si od toho tu neskutečnou indonéskou pohodu, že Zelendovi (mému muži) ukáži místa, kde po loňské cestě zůstal kus mého srdce. A doufali jsme, že se nám podaří obdobný „indonéský zázrak“,…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je seberozvoj na divoko

Workoholismus, závislost na stresu a léčba cestováním

By on 24.6.2017

Tak dámy a pánové, tady je můj comming out. Jmenuji se Adéla a jsem workoholik. Možná.
To jsem si dnes přiznala díky tomu, že pozítří na něco málo víc než měsíc opouštím práci a odjíždím do Indonésie. Do země, z níž jsem se loni vrátila s předsevzetím, že se vyklidním a nebudu…


VIEW POST

View more
blog divožáci divožáci z Česka edunomád doma je

Jak vnímají děti dospěláka: vysvětleno hláškami dětí na mé tetování

By on 21.6.2017

Když jsem si nechávala dělat své první, druhé, třetí…dál už to nepočítám 😊 …tetování, tak by mě ani nenapadlo, že se mi jednou bude hodit při práci s dětmi! Perfektně se na reakci dětí na kérku dá totiž ukázat, co různé věkové skupiny dětí hledají u dospěláka.

 
Prvňáci a druháci: „podívej,…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je

Drobné radosti pražské: doma jako na cestách

By on 3.6.2017

Tak je tu regulérně léto. Teda, už asi dva týdny. A to s sebou nese řadu výhod. Člověk nemusí nadávat, že je zima a hnusně, ale naopak může nadávat na to, že je vedro. Je mnohem snazší se obléknout, protože čím tepleji je, tím méně kousků nosíte a o to…


VIEW POST

View more
divopraxe recepty

Kořeněné opečené vejce Telur Balado: indonéský recept

By on 29.5.2017

Indonésané milují návštěvy, rodinné sešlosti a pikniky. A milují jídlo. Takže ideálně strávený čas pro Indonésana je ten, který tráví s rodinou a přáteli a u toho baští. Oblíbenou součástí podobných slezin jsou právě kořeněná opékaná vejce telur (=vejce) balado.

Asi nikdy nezapomenu na výlet na pláž, kam jsem se vydala…


VIEW POST

View more
blog edunomád doma je

Nejdobrodružnější cesta nevede za oceán, ale za druhým člověkem

By on 24.5.2017

Poslední dobou už odpočítávám dny, které mě dělí od další cesty. A ano, dámy a pánové, ode dneška zbývá pouhý měsíc. Jupi jej!

Nějaký ten den nazpět jsem také už už myšlenkami dlela na cestách. A na unavených zádech od sezení u počítače si představovala tíhu batohu. A to jsem…

Adéla Zelenda Kupcová
Prague, Czech Republic

Putuji za učením na divoko! Cestuji na divoko: nezávisle, nízkonákladově, punkově! A víc, než všechna "must see" z průvodců mě zajímají lidé a to, co se od nich mohu naučit. Láká mě zejména život v tradičních kmenových společnostech a to, jak se učí a rozvíjí jejich děti - divožáci!

sledujte na facebooku
Instagram Feed
1